Můžeme se smířit s tzv. sudetskými Němci, kteří programově usilují o návrat do své původní vlasti, kterou vymezují na mapách, jež sami vydávají. Přikládáme ji k tomuto článku. Ta jejich „původní vlast“ je naše pohraničí. Co k tomu říká Ústava ČR? Čl. 11 zakotvuje: „Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.“ O žádné původní vlasti tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu se v ústavě nemluví. Není územně–správní jednotkou ČR.

Z uvedeného vyplývá, že sudetoněmecký landsmanšaft (SL) a ti z našich politiků, kteří souhlasí či dokonce jednají v souladu s uvedeným programovým bodem SL, jednají protiústavně. Tato skutečnost je dále zdůrazněna i ustanovením Článku 1 ústavy ČR, který uvádí, že republika je svrchovaný, jednotný a demokratický stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“

Je dále nutné zdůraznit, že právo SL na „původní vlast“ není založeno ani na mezinárodním právu. Toto naopak obsahuje ustanovení o přesídlení německého obyvatelstva z Československa do Německa.

Pokud SL mluví o svém právu na „původní vlast“, jímž má na mysli naše pohraničí, a má vůči nám další neoprávněné požadavky, např. mnohaletý tlak na nás, abychom zrušili dekrety prezidenta republiky, či dokonce o nich mluví jako o aktech, které jsou v rozporu s „hodnotovými“ právními soustavami, a proto jsou neplatné, jak se častokrát vyjadřoval i Horst Seehofer, bývalý bavorský premiér a pozdější spolkový ministr vnitra, a další někteří němečtí politici,pak žádné smíření se SL není možné, je zcela vyloučené.

Překážky, které znemožňují česko–sudeto–německé smíření, jsou na německé straně. Pokud je Němci neodstraní, je mluvení o smíření jen mlácením prázdné slámy.

„Pokud předně běží o Němce v našich zemích, je náš program znám dávno; území, obývané Němci, je území naše a zůstane naším. My jsme vybudovali svůj stát, my jsme jej udrželi, my jsme jej budovali znova; přál bych si, aby naši Němci při tom pracovali s námi – to by byla lepší politika než jejich pochybené úsilí nynější. Pochybuji ovšem, a počítám s tím, že jsou v těžké situaci; přiznávali, bohužel, pangermánský výbojný program protičeský příliš ochotně, nepochopili světovou situaci, byli zpiti prvotními zdánlivými úspěchy; naši Němci stali se obětí falešného prolhaného rakušáctví a krátkozrakých Habsburků. Je psychologicky pochopitelné, že teď nemile nesou, že se tak osudně zklamali a že jsme měli a máme pravdu my.

Opakuji: my jsme vytvořili náš stát; tím se určuje státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté. Máme plné právo na bohatství našeho území, nezbytného pro průmysl náš i Němců mezi námi. My nechceme a nemůžeme obětovat naše značné menšiny české v takzvaném německém území.“ (Z poselství T.G. Masaryka revolučnímu Národnímu shromáždění z 22. prosince 1918)